
Poslechněte si pohádku
O čem je pohádka?
Pod starým bukem bydlí jezevec a ježek. Ježek každou zimu prospí, a tak ještě nikdy neviděl sníh. Když konečně napadne, jezevec mu ho přinese v hrnku, jenže sníh v teplé noře roztaje. Tak donese ke sněhu ježka. Poselství: kamarád najde cestu, jak ti ukázat něco krásného.
Jak zní pohádka Sníh v hrnku?
Pod starým bukem, mezi kořeny, měl jezevec noru. Byla to pořádná nora, s kamny, se stolem a s okýnkem na paseku. Stály v ní dvě postele. V jedné spal jezevec a ve druhé ježek.
Na podzim měli hodně práce. Jezevec štípal dříví a skládal ho podél stěny, polínko na polínko, až skoro ke stropu. Ježek nosil listí. Nosil ho na zádech, napíchané na bodlinách, a doma ho ze sebe sklepal do postele. Bukové, dubové a navrch jeden javorový list, velký jako talíř.
„Aby mi nebyla zima,“ říkal.
Jezevec vyvětral peřiny, ucpal mechem škvíru pod dveřmi a na okýnko pověsil záclonku. Ježek mu podával kolíčky. Podal kolíček a zívl. Podal další a zívl znovu.
Čím víc listí padalo, tím byl ježek ospalejší. Zívl u snídaně, zívl u oběda a k večeři už většinou nedošel. Jednou usnul s listím na zádech přímo uprostřed paseky. Jezevec ho tam našel a odnesl ho domů i s listím.
„Až napadne sníh, vzbuď mě,“ řekl ježek jednou večer. „Já ho ještě nikdy neviděl.“
„Nikdy?“ divil se jezevec.
„Nikdy. Vždycky to zaspím. Jaký je?“
„Bílý,“ řekl jezevec. „A studený.“
„A jaký ještě?“
Jezevec přemýšlel dlouho. „To se nedá povědět,“ řekl nakonec. „To se musí vidět.“
Slíbil, že ho vzbudí. Ježek si přetáhl peřinu přes bodliny a usnul.
Spal týden, spal druhý týden. V noře bylo ticho. Jezevec chodil po špičkách a dveře zavíral pomalu, aby nevrzaly. Ráno si uvařil čaj a pil ho u okýnka. Přes den přikládal do kamen a přišil si knoflík, který mu upadl už v létě. Někdy si sedl k ježkově posteli a poslouchal, jak ježek spí. Spal tiše, jen občas ve spánku funěl, jako by někam spěchal.
Každé ráno se jezevec díval z okýnka. Jednou byla paseka bílá a jezevci poskočilo srdce. Vyběhl ven, jak byl. Jenže bílá byla jen tráva, a když na ni sáhl, byla tvrdá a křupala. Jinovatka. Jezevec stál a díval se, jak to bílé mizí všude, kam dosáhlo slunce.
„Ještě ne,“ řekl si a šel zpátky ke kamnům.
Až jednou ráno byla paseka bílá doopravdy.
Jezevec šel k ježkovi a zatahal ho za ucho. „Sníh!“
Ježek otevřel jedno oko. „Hm,“ řekl a zase ho zavřel.
Když nemůže ježek ke sněhu, pomyslel si jezevec, musí sníh k ježkovi.
Vzal hrnek, vyběhl ven a nabral ho až po okraj. Sníh byl nadýchaný a studený a v hrnku vypadal jako šlehačka. Jezevec ho nesl opatrně, aby nic nevysypal. Jenže v noře bylo od kamen teplo, a než došel k posteli, v hrnku šplouchala voda.
„Ježku,“ šeptal jezevec, „tady máš sníh.“
Ježek se nadzvedl a podíval se do hrnku. „Je mokrý,“ řekl. „Já myslel, že bude bílý.“
„Venku bílý je. Jenom se cestou rozmyslel.“
Jezevec postavil hrnek na stůl a chvíli přemýšlel. Pak vzal ježka i s peřinou do náruče, opatrně, protože ježek píchá i přes peřinu, a odnesl ho ke dveřím. Otevřel je.
Celý les byl bílý. Na každé větvičce ležel proužek sněhu, na pařezu čepice a na paseku pořád padaly vločky, pomalu, jedna po druhé.
Ježek se díval dlouho. Jedna vločka mu sedla na nos a chvíli tam zůstala. Ježek na ni šilhal.
„Tak tohle je sníh,“ řekl potichu.
Jezevec jen přikývl. Díval se také.
Ježek zívl, pak ještě jednou, a hlava mu klesla jezevcovi na rameno. Jezevec zavřel dveře, odnesl ho do postele a přikryl ho až po bodliny.
Hrnek s vodou stál pořád na stole. Jezevec ho tam nechal.
Pak si oblékl kabát, natáhl čepici, smetl sníh ze schodu před dveřmi a sedl si tam. Vločky mu padaly na čepici a na rukávy a jezevec se díval, jak paseka bělá ještě víc. Když se začalo stmívat, šel dovnitř a přiložil do kamen.
Venku sněžilo celý den a celou noc. V noře praskala kamna a ježek se ve spánku usmíval.
A teď zavři očička… Dobrou noc.
Jak pohádku číst před spaním?
Čtěte pomalu a tiše. Jezevci můžete dát hluboký, klidný hlas a ježkovi malý a ospalý. Ke konci zpomalujte a po posledním „dobrou noc“ už nic nepřidávejte.
O čem si s dítětem po pohádce povídat?
- Jak bys někomu popsal sníh, kdo ho nikdy neviděl?
- Co bys chtěl ukázat svému kamarádovi?
Další pohádky najdete v přehledu Pohádky na dobrou noc.
Časté otázky
Pro jak staré děti je pohádka vhodná?
Pro děti zhruba od tří do šesti let. Namluvená trvá necelých pět minut.
O čem pohádka je?
O ježkovi, který každou zimu prospí, a proto nikdy neviděl sníh. Jezevec mu ho chce ukázat, a když sníh v hrnku roztaje, odnese k němu ježka.
Jak pohádku číst, aby dítě usnulo?
Pomalu a tiše, jezevci hlubokým a ježkovi malým ospalým hlasem. Ke konci zpomalujte a po posledním „dobrou noc“ už nic nepřidávejte.